Ed Sheeran Prague

Když jsem byla v roce 2015 na Edovi v Praze, říkala jsem, že rozhodně to není poprvé a naposledy co jdu na jeho koncert.

A když jsem se pak v září 2018 dozvěděla, že bude v Praze koncertovat v létě 2019 ihned jsem věděla, že kupuji lístky a rozhodně jdu na něj. To jsem ale ještě nevěděla, že bude i na Szigetu kam jsem se taky chystala, a tak jsem měla najednou možnost vidět ho dvakrát za jeden rok. Vlastně kdyby jen za rok. Naskytlo se mi vidět ho během jednoho měsíce. A to jsem si přeci nemohla nechat ujít. Možná si řeknete, že jsou to vyhozené peníze jen tak, anebo dokonce že jsem nějaká pošahaná fanynka. Není tomu tak, prostě jeho hudba mě uklidnuje, rozesmívá, rozbrečí, roztančí. A to, co je nejdůležitější, je že on sám na podiu dokáže absolutně nepopsatelné věci, kterými vás dokáže skoro až zmrazit. Prostě člověk, který k tomu, aby zabavil a roztančil statisícové davy, nepotřebuje nic jiného než svůj hlas a kytaru. Kdo toto nezažil a nebyl nikdy na jeho koncertě nemůže vědět, proto doporučuji alespoň jednou v životě jít na jeho koncert aby, jste pochopily o čem to tu vlastně plácám.

Teď, když píšu tento článek, sedím v Budapešti a je přesně 7.8.2019, což je přesně měsíc od jeho koncertu v Praze a zároven je to dnes den, kdy jdu na něj znova. (ano opravdu píšu článek až po měsíci, ale asi víte že já prostě nedokážu jen tak něco sepsat a hned to někam dát. Né, že bych si to musela promýšlet to co píšu, to vůbec. Ale zážitky jsou tak silné, že si vše stále pamatuji jako by to bylo včera. A druhá věc je, že neumím psát na povel. KONEC tohoto kecání defakto o ničem) Dnes si půjdu jen tak sednou na deku na jeho koncert a užívat si tu atmosféru. Ale o tom vám budu psát v článku z Budapešti.

Takže jdeme ke koncertu, co byl v Praze....

Se Simčou jsme si řekli, že v neděli onen den půjdeme brzy ráno abychom měli co nejlepší místa, když už jsme dali za lístky tolik peněz a měli jsme je na stání A, což bylo u podia. A Kubík se k nám později přidá. No ale v naše neštěstí jsme špatně vychytali počasí a když jsme z centra města vyjeli na plán kde byl koncert, foukal nám tam vítr, a navíc se zatahovalo. Takže jsme se ještě otočili a jeli se domů přiobléknout, ale pláštěnky nebo takový deštník jsme si samozřejmě nevzali. Chyba. Protože když jsme došli zpátky, tak akorát začínalo pršet, ale jelikož jsme už opravdu nikam běhat nechtěli, a už ted tam bylo lidí víc než na Václavském náměstí. Takže nezbývalo nic jiného než běhat po areálu a hledat něco na co si zaprvé sedneme a něco čím se přikryjeme abychom nebyly úplně zase promočené, jelikož nás ještě čekalo asi 10 hodin venku. Měla jsem štěstí a jedna paní u stánku s občerstvením byla tak moc hodná a milá že mi dala odpadkový pytel, ano slyšíte dobře. Ale v tu chvíli jsme za to byly tak nesmírně vděční, jelikož začínalo pršet čím dál tím víc.

Musím vám povědět, že po organizační stránce to bylo příšerné. A když tento "malý" detail přehlídneme, a přehlídneme i ten fakt že lidi byly jak šílení a za každou cenu se snažili být první až tak že jsme přes sebe padali, tak to byl úžasný koncert. My s kamarády jsme si ho užili, sice ne na 1000%, ale bylo to dokonalé.

Ta atmosféra, kterou Ed vytvořil, tu energii, kterou vytvořil na podiu a posílal nám ji dolů do publika. To je bezkonkurenčně nezapomenutelně dokonalý zážitek.

A co bylo ještě dokonalé, byl pocit že jsem jedné malé holčice mohla udělala radost. Byla tam na koncertě se svojí sestřičkou a s rodiči, jenže jak byla malá, tak vůbec neviděla ani na podium. Bylo mi ji líto protože bylo vidět že Ed v ní vyvolává stejné pocity a má ho moc ráda. Její tatínek se snažil ji co nejvíce brát na ramena a záda, aby malá alespoň něco málo viděla, ale to taky nejde pořád. A kort na koncertě, který trval něco okolo 4,5 hodin, a to ještě nezmiňuji, že rodinka cestovala přes celou republiku a čekali tam od rána. Takže jsem jejÍm rodičům řekla že ji moc ráda vezmu taky na záda, pokud jim to nebude vadit. Samozřejmě že nechtěli, protože nechtěli otravovat. Jenže to bych nebyla já 😊, a tak jsme si koncert užívali i s malou holčičkou dohromady. A nejkrásnější moment byl, když mě opět rozbrečela písnička PHOTOGRAF. To se malá bála že se mi něco stalo, chytila mě za ruku a řekla mi, že slzy štěstí mi sluší. Chápete to?Holčina ve věku tak maximálně 9 ti let. Děkuji, že mezi tím davem lidí, co se tlačili hlava nehlava dopředu at už kvůli fotce nebo něčemu jinému, že tam byla i tato milá rodinka. Jo a taky moc mile 3 holčiny s kterými jsme si tam povídali.

Takže Ed bez malých drobností byl na jedničku s hvězdičkou.

No ale to by, jsme nebyli mi. (já a kamarádka) aby nás nenapadl nějaký super nápad. Druhý den jsme si psali a řekli jsme si proč nejít na Eda ještě jednou. Ano čtete správně, druhý den jsme šli znovu. Měli jsme dvě možnosti, zase se tlačit mezi tím davem a koupit si lístek, který ještě byl, anebo jít do pole, ano do pole, a tam si tančit, v klidu si užívat, bavit se, smát se, tančit a prostě jen prožívat okamžik.

Samozřejmě že zvítězila možnost číslo dvě, a to teprve byla pořádná jízda, nakonec jsme byly ve čtyřech. Společně jsme tančili, užívali si, zpívali a blbli. Taková "menší" párty s Edem.

Děkuji Pétě, že má stejně střeštěné nápady, že vzala kamarádky a šli jsme si Eda užít na podruhé a po svém.

DĚKUJI VŠEM těm, kteří byly, se mnou na koncertě a samozřejmě Edovi. No a zas někdy příště na Edovi koncertě.